Nejspíše každý rodič si u svého dítěte navštěvujícího první stupeň základní školy položí několikrát otázku, jestli má svou ratolest také podporovat v přijetí na gymnázium. Ačkoli jsou tyto školské instituce v dnešní době často terčem kritiky, stojí jistě za úvahu, a i když s nimi z principu nesouhlasíme, je to realita, ve které žijeme a mnoho gymnázií jistě nabízí kvalitní vzdělání a výběrový kolektiv spolužáků.
Každá doba s sebou obvykle přináší nová úskalí, nové oblasti zájmu a nové možnosti. Tyto jsou pak provázeny zcela novými trendy, směry, jimiž se budou ubírat naše kroky na poli vzdělání, zaměstnání, rodiny, vztahů a řady dalších faktorů a jevů, které naše životy činí kvalitnějšími, plnějšími, smysluplnými.
Zaměřme se na chvíli na ono vzdělávání a položme si stručnou otázku: „Kam naše vzdělávání spěje?“ Lidé, kteří si neberou servítky a svým založením jsou spíše pesimisté, odpověděli by na tuto nevinnou otázku poněkud jadrně, ale bohužel pro nás, nebyli by příliš daleko od pravdy. Naše školství je ještě stále jedno z nejkvalitnějších na celém světě, pokud se jedná o kvalitu vzdělávání a o gramotnost českých žáků a studentů v porovnání se světem.
Pokud však jde o prostředky, jež stát vynakládá na české studenty, na platy učitelů a profesorů, do smysluplných školních reforem (zde nemáme na mysli onu nešťastnou státní maturitu, která přinesla vrásky všem učitelům a spíše záporný užitek na straně hodnocení a celého našeho vzdělávacího systému), jsme na tom právě v onom porovnání velmi žalostně.
S touto situací si školy musí poradit tak, že se stanou co nejvíce nezávislé na státních dotacích, a zde přichází ke slovu soukromé školy. Soukromá škola však nemusí být pouze vysoká, tedy univerzitního typu, jak se někteří mylně domnívají, ale také škola střední. Jedna z několika poměrně nových soukromých středních škol u nás je Gymnázium J. A. Komenského v Dubí, kterou bez přehánění můžeme řadit mezi elitu.
Jak se může čtenář dočíst na snadno dostupných a velmi dobře přehledných stránkách školy, GJAK učí své studenty nejen praktickému využití nabytých znalostí, ale také uvědomění a solidaritě, a to formou mnoha výhod a slev, kterými jde škola svým studentům příkladem. Studenti sami jsou pak vysoce iniciativní, což dokládá zavedení školních stejnokrojů, které si studenti sami odhlasovali.
Přestože budoucnost nelze nikdy odhadovat s naprostou jistotou, nejspíš v ní budeme všichni za vzdělání platit penězi, a možná ne zrovna malými. Jistě však budou instituce, které za naše peníze poskytnou kvalitu a přívětivé jednání. Učme se takové školy rozpoznávat již dnes.
